Podobenství o Lioře
Malá Liora se dívala do očí těch, které milovala.
Čekala, že ji uvidí tak, jako ona viděla je.
Že uvidí její krásnou duši, její dary, sny a talenty.
A tak pokaždé, když se lidem dívala do očí, říkala jim, co v nich vidí.
S nadějí, že když bude vidět ona je, někdo konečně uvidí i ji.
Když ale řekla, kým se vidí ona, řekli jí, že je blázen.
Nikdo ji neviděl.
Postupně se přestala dívat lidem do očí.
Začala mluvit potichu. Nebo vůbec.
Aby nebyla náročná. Aby nebyla vidět.
A hlavně – aby nebyla znovu zklamaná, když ji nikdo neuvidí.
Vyrostla.
Ale to neviděné dítě v ní zůstalo.
Pořád čekalo, až si ho někdo všimne.
A uvidí tu zářivou holčičku, kterou byla.


