Podobenství o Lioře
Liora kráčela krajinou a v očích měla hlad.
Ne po jídle. Po doteku. Po pohledu, který by se neztratil.
U každého, koho potkala, se na chvíli zastavila a ptala se beze slov: Jsi to ty?
Někteří jí dali drobek pozornosti. Jiní slib. Někteří jen iluzorní pocit blízkosti.
A ona šla dál. Vždy dál. Protože nic z toho ji nenaplnilo.
Nevšimla si, že pokaždé, když se rozběhla za někým venku,
zanechala kus sebe daleko za sebou.


